Rozpustný ve vodě i alkoholu.

Tanátování – jak starou rez proměnit v ochrannou, černou patinu.

Když se řekne rez, většina lidí si představí nežádoucí zkázu kovu. V restaurátorské praxi to ale nemusí vždy znamenat konec – existuje elegantní způsob, jak korozi zastavit, aniž bychom museli původní povrch vybrousit dočista. Tou metodou je tanátování, tedy chemická stabilizace železa pomocí taninu.

Co se vlastně děje při tanátování:

V jádru jde o jednoduchou chemii. Tanin – přírodní látka známá například z duběnek, kůry stromů nebo čaje – reaguje s ionty železa ve zkorodovaném povrchu. Tím vzniká pevná vrstva železitých tanátů, která má typickou tmavě modročernou až hnědočernou barvu. Na rozdíl od volné rzi se tato vrstva pevně váže na podklad a funguje jako bariéra proti další korozi.

Výhoda? Původní vzhled a stopy stáří předmětu zůstávají zachovány, zároveň se ale povrch zpevní a stabilizuje i v místech, kam se mechanické čištění nedostane.

Jak připravit 20% roztok taninu

Samotný roztok není těžké namíchat, ale vyplatí se být pečlivý. Stabilita a účinnost závisí na přesných poměrech i čistotě práce.

• Rozpouštění taninu
  Do litru destilované (nebo demineralizované) vody, či alkoholu postupně přidáme 250 g taninu. Pokud se směs jemně zahřeje na 40–60 °C a míchá, vše se rozpustí rychleji. Přidávání „na etapy“ zabrání tvorbě hrudek na dně - může být vhodné použít magnetickou míchačku.

• Přidání ethanolu
  Jakmile je tanin rozpuštěný a roztok vychladne, přidává se zhruba 150 ml ethanolu. Ten nejen prodlouží životnost roztoku, ale také pomůže lépe smáčet povrch kovu a zabrání napadení mikroorganismy.

• Úprava pH
  Klíčový krok je správná kyselost. Pomalu a za stálého míchání se přidává několik kapek (5–10%) kyseliny fosforečné 85%, dokud pH neklesne do rozmezí 2,2–2,4. Kontrolovat se musí pomocí pH elektrody – papírky v této oblasti nejsou přesné.

Jak se roztok používá v praxi:

Aplikace je o tom jakým způsobem roztok nanesete. Nejlépe se osvědčily silonové kartáčky (třeba i obyčejný zubní kartáček). Na štětiny se nabere malé množství roztoku a vetře do povrchu, až se vytvoří pěna. Právě pěna je ideální médium – nedovolí, aby tekutina stékala do hloubky a působila nerovnoměrně.

Tip z praxe: používat dva kartáčky. Jeden k nanášení roztoku, druhý k roztírání pěny „do sucha“. Přebytek je vhodné vždy otřít, aby povrch zůstal co nejrovnoměrnější.

Pro spolehlivou ochranu se nanáší 3–5 vrstev, přičemž mezi aplikacemi je potřeba udělat pauzu 12–24 hodin podle podmínek prostředí. Celoplošné ponoření předmětu do roztoku se naopak nedoporučuje – efekt bývá horší a nepravidelný.

Historie taninu:

Tanin lidé znají už od starověku. Používal se při činění kůží, v přírodním barvířství i k výrobě klasických duběnkových inkoustů. Název pochází z latinského „tannare“ – činit kůži. Najdeme ho v duběnkách, kůře dubu či kaštanu, ve škumpě, ale i v ovoci nebo čaji. V 19. a 20. století se dokonce běžně objevoval v lékopisech díky svým svíravým a antiseptickým účinkům.

Tanin v restaurátorství

Dnes má tanin mimořádné uplatnění právě v ochraně kovů. Vytvořená vrstva železitých tanátů je tmavá, kompaktní, neodlupuje se a dokáže stabilizovat i značně poškozený povrch. Výhodou je i reverzibilita – pokud se restaurátor rozhodne, dá se vrstva odstranit, aniž by byl kov trvale poškozen.

Tanátování se proto běžně používá u historických železných a ocelových předmětů, kde je důležité zachovat patinu a autenticitu a přitom zastavit rozvoj koroze.